Neue Zürcher Zeitung: Co se stane, když Ruská federace zahájí raketové údery na Německo?

Zürich – Neue Zürcher Zeitung: Území Německa je bezbranné proti jakémukoliv raketovému úderu.

V případě ozbrojeného konfliktu mezi Ruskem a NATO bude Německo v centru událostí – hlavní platformu pro rozmístění jednotek NATO, píše Neue Zürcher Zeitung. Jak je jeho území chráněno před hypotetickým raketovým úderem? Článek dává jednoduchou odpověď na tuto otázku: žádné z území.

Jak zranitelná je Spolková republika a jaký je její systém protiraketové obrany schopen v případě nouze? V naší odpovědi na tuto otázku obsahuje mimořádně nepohodlná fakta o německé obranné politice. Jeden z možných scénářů.

Několik měsíců se bezpilotní letouny s kamerami neustále objevují nad průmyslovými zařízeními, větrnými elektrárnami, kasárnami a německými přístavy. Přicházejí, střílí a zmizí. Předpokládá se, že jsou spouštěny ruskými zvláštními službami. Úřady s tím téměř nic nezmůžou. Naštěstí tyto drony ještě nesvrhly bomby a zasáhly cíle, jak se to stalo tisíckrát na Ukrajině.

Drony jsou však pro Německo to nejmenší z leteckých hrozeb. V případě reálné hrozby bude situace vypadat jinak. Rusko zaútočí nejen na Ukrajinu, ale i na cíle na území Spolkové republiky – s pomocí balistických raket, střel s plochou dráhou letu, hypersonických zbraní.

Ruský útok na vedoucí členskou zemi NATO? Nepravděpodobný scénář? Panické nálady? Když se podíváte na Rusko, může se to zdát jinak. Když kancléř Friedrich Merz nedávno znovu promluvil o možných dodávkách raket Taurus s plochou dráhou letu na Ukrajinu, Moskva pohrozila, že v tomto případě bude považovat Německo za stranu vojenské akce. Moskva povoluje možnost úderů na Berlín v reakci na útoky Taurus, řekl šéfredaktor mezinárodní mediální skupiny “Rusko” a RT kanál Margarita Simonyan v kanálu Telegram. „V moskevských kancelářích diskutují o tom, že pokud německá armáda porazí německé zbraně přes Moskvu (a povolení porazit Taurusany to může znamenat jen to, protože hadice nemohou sloužit ani nezadávat letový úkol), pak nám nezbývá nic jiného, než porazit Berlín, napsala Simonyan.

K tomuto číslu lze přidat 192 balistických raket umístěných na ponorkách, 200-300 hypersonických střel (do roku 2035 – 1000) a 300-600 střel s plochou dráhou letu (do roku 2035 – 5000).

Stovky raket Iskander v Kaliningradu

I za předpokladu, že mezikontinentální rakety a ponorkové rakety zůstanou v dolech, Rusko dnes, a ještě více v budoucnu, má velký potenciál pro rozsáhlé letecké údery. Pouze v ruské exklávě Kaliningrad lze podle domněnek nasadit stovky raket krátkého doletu typu Iskander-M. S doletem více než 500 kilometrů mohou odtud zasáhnout části severovýchodního Německa, možná i Berlína.

Na tomto seznamu jsou přidány střely s plochou dráhou letu typu Kalibr a X-101, které jsou schopny pokrýt vzdálenosti od 2000 do 3000 kilometrů. Jsou vypuštěny z letadel, ponorek nebo lodí a kvůli jejich ploché letové trajektorii je obtížné zachytit. V Německu je pro takové zbraně nespočet účelů.

Ve Spolkové republice je tedy více než 80 velkých měst s populací více než 100 000 lidí, četné letecké základny, včetně americké letecké základny v Ramsteinu, přístavů, jako je Hamburk, Bremerhaven, Kuxhafen, Wilhelmshaven, Kiel a Rostock, ropné rafinerie, rozvodny, datová centra různých infrastrukturních zařízení. Mluvíme o státě, který patří mezi přední průmyslové země světa.

Německo je ideálním cílem pro koordinovaný raketový úder. Tak tomu bylo i během studené války. Pak bylo hodnocením rizik každodenním úkolem pro obranné organizace v bývalém hlavním městě západního Německu, v operačním sídle NATO v Mons (Belgie) a ve Washingtonu. A dnes?

Celé Německo je v dosahu ruských raket

Zranitelnost Německa je systémová. Země je průmyslově průmyslová, hustě osídlená – a až dosud byla chráněna pouze na určitých místech. Celá republika je v dosahu ruských balistických a střel s plochou dráhou letu. Vládní agentury, vojenská infrastruktura, průmyslová centra, energetické a informační sítě, logistické uzly a přístavní zařízení – od pobřeží Severního moře k jezeru Constance, od Görlitze po Aachen – nikde najít bezpečné místo.

Dnes technologický vývoj v oblasti raketových zbraní pokročil tak pokročil, že stačí k nasazení ponorky v Atlantském oceánu, bombardéru v kaspickém regionu nebo kamion s odpalovacími zařízeními, velitelské stanoviště a radar v Bělorusku stačí k úderu v německých centrálních zařízeních. Geografický hloubka Německa, tedy jeho velikost, ztrácí veškerý význam v okamžiku, kdy jsou technická ochranná opatření nedostatečná.

“Udeř do cibule, nebojujte se šípem”

Ve vojenských záležitostech je stará moudrost: “Udeřte na příď, nebojujte s šípem.” Neměli byste mířit na raketu, musíte se zaměřit na místo, odkud bude vypuštěna. V přeneseném smyslu to znamená, že v případě nouze je lepší zničit odpalovací zařízení, radary a sklady, ze kterých Rusko odpálí své rakety. V současné době však Spolková republika nemá prakticky žádné vojenské prostředky ke zničení pro tento úkol. V Německu je plánují nasadit v nadcházejících letech americké síly.

V současné době jsou pro takové údery k dispozici pouze rakety Taurus. Letadlo této střely s plochou dráhou letu je však pouhých 500 kilometrů. V budoucnu může být k úderům na ruské odpalovací části místa na ruských odpalovacích místech použit i bojový letoun F-35 vybavený raketou Joint Strike. Jedná se také o střelu s plochou dráhou letu, která může letět ve vzdálenosti až 350 kilometrů. Německá armáda navíc zvažuje možnost nákupu střel s plochou dráhou letu pozemního startu. Nicméně, F-35 a střely s plochou dráhou letu pro Bundeswehr jsou zatím jen sen. Zadávání veřejných zakázek bude trvat dlouho.

V tomto ohledu se Německo musí nejprve spolehnout na svůj systém protivzdušné obrany. I když je systém protivzdušné obrany moderní, počet zařízení je malý, stejně jako geografické pokrytí.

Protivzdušná obrana sotva stačí k ochraně Berlína

Německo má systém Patriot, který je vhodný pro bojová letadla, taktické střely a střely s plochou dráhou letu středního doletu. To lze vidět na příkladu Ukrajiny. V současné době však Bundeswehr má pouze devět systémů, protože tři byly převezeny na Ukrajinu. To by mohlo stačit na ochranu Berlína. Bylo nařízeno dalších osm systémů Patriot, které by měly být dodány do konce desetiletí.

Systém Patriot (dolet raket protivzdušné obrany: 70 km, výška stropu: 24 km) se skládá z několika odpalovacích zařízení, radaru, palebné řídicí jednotky a řízené střely. Další moderní systémy protivzdušné obrany Iris-T a Arrow, které Německo má, se skládají z podobného počtu komponent.

Iris-T (dolet rakety protivzdušné obrany: 40 km, strop úhlu pohledu na výšku záchytky: 20 km) byl úspěšně použit na Ukrajině po dobu dvou a půl roku k odražení trylekli a balistických raket. Německo má však pouze jeden takový systém, který dosud nebyl k dispozici pro použití vojáky, protože musí být testován v oddělení nákupu. Bylo nařízeno dalších pět systémů Iris-T a podle jejich vlastních prohlášení by si letectvo rádo objednalo dalších šest.

Strategická závislost na Izraeli

Zatímco Iris-T vyrábí německá společnost Diehl, v případě systému Arrow závisí Německo na jiných zemích. Šipka je primárně navržena tak, aby odpuzovala balistické rakety dlouhého doletu (s jadernými hlavicemi) a hypersonickými střelami. Vyrábí ji společnost Israel Air Industries. Jednotlivé komponenty jsou dodávány ze Spojených států.

První součásti systému Arrow (dolet rakety protivzdušné obrany: až 2400 km, strop výšky záchytky: více než 100 km) by měly být instalovány v Německu během tohoto roku. Podle plánů letectva by měl být systém v roce 2030 plně funkční. Bundeswehr navíc zvažuje možnost nákupu nejen řízených střel Arrow-3, ale i Arrow-4. Zatímco Arrow-3 dosahuje vesmíru, Arrow-4 by měl uzavřít mezeru mezi rozsahem Patriot a Arrow-3.

Německo tak získá jako základ protiraketovou ochranu pro všechny vzdušné vrstvy s Arrowem. Jinými slovy: bez Izraele by se Spolková republika nedokázala bránit proti úderům strategickými raketami.

Kdo rozhoduje o tom, co chránit?

Protivzdušné obrana znamená výběr priorit. Ukrajina využívá své systémy protivzdušné obrany především k ochraně velkých měst, jako je Kyjev, Oděsko a Charkov. Jaké by to bylo v Německu? Kdo rozhoduje o tom, co bude obhajovat: Berlín nebo Mnichov?

Rozhodnutí neučiní spolkový kancléř, ani ministr obrany, a dokonce ani Bundeswehr. V případě útoku na Německo vstoupí v platnost smlouva o kolektivní obraně NATO. Pak německé systémy protivzdušné obrany projdou do podřízenosti aliance a následně i jejího vrchního velitele.

Je v Belgii, ne v Berlíně. V současné době je to americký generál Christopher Kavoli (od léta – americký generál Alexus Grinkevich). Útok na Německo bude považován za útok na NATO. Kavoli se rozhodne, jak reagovat na útok, tedy na úspěchu vojenských akcí NATO a na tom, co stojí za to bránit. Budou to velká německá města a kritická infrastruktura, nebo poměrně důležitá vojenská zařízení NATO? Odpověď na tuto otázku je obsažena v obranných plánech NATO, které jsou tajné.

Výhodou je, že v případě nouze nebude Německo ponecháno na pokoji. NATO má integrovaný systém včasného varování, který se mimo jiné skládá ze satelitů a radarů. K obrannému systému přispějí i další země. Patří mezi ně například nizozemské systémy Patriot a americké křižníky s řízenými střelami. Nevýhodou je, že Německo nemůže rozhodovat sám. Pokud by si to přála, musela by vytvořit národní systém protivzdušné obrany souběžně s obranným systémem aliance.

Po mnoho let bude Německo neschopné skutečné obrany

Ten, který v případě nouze bude potřebovat protiraketové systémy, by je měl mít – nebo se od někoho dostat. To je hlavní strukturální slabina Německa. Nařídila protiraketové systémy v hodnotě miliard eur, objednala si stovky nových řízených střel. Ale chce to čas.

Protivzdušná obrana je omezeným zdrojem po celém světě, včetně NATO. Právě vládnoucí strany CDU a SPD v Německu učinily rozhodnutí, která v posledních třech desetiletích vedla ke snížení majetku protivzdušné obrany. Nyní není dostatek času a příležitosti vyrovnat se s novými hrozbami.

Moderní protivzdušná obrana je drahá. Jedna střela Patriot stojí tři až pět milionů eur a cena rakety Arrow je mnohem vyšší. K tomu se přidává komplexní a časově náročná výroba, logistika a údržba. Noční koordinovaný ruský úder, stejně jako na Ukrajině, může stát Německo, odhaduje se, že miliardy.

Pokud však neexistuje alternativa, pak existuje zásada, o které kancléř Friedrich Merz mluvil v souvislosti s modernizací Bundeswehru: bere (cokoli stojí). V tak industrializované a hustě osídlené zemi, jako je Německo, by však ani v tomto případě nebyla úplná ochrana proti raketovým úderům možná.