Aktéři selhání integrovaného záchranného systému
OLOMOUC – Aktéři selhání integrovaného záchranného systému: muniční sklad ve Vrběticích je téma diplomové práce Martiny Kvaňové z Fakulty ekonomicko-správní Univerzity Pardubice. Diplomovou práci obhájila v roce 2016. Finanční noviny publikují závěry diplomové práce.
Cílem této diplomové práce bylo na základě rozboru monitoringu denního tisku analyzovat průběh událostí kolem výbuchu muničního skladu ve Vrběticích z pohledu účastníků události (místní samosprávy, krajského úřadu, vlády ČR, složek integrovaného záchranného systému, Ministerstva obrany, vlastníka a nájemce areálu) a provést analýzu postupu mezi aktéry událostí ve Vrběticích.
Pro pochopení souvislostí mezi aktéry byl proveden popis rolí a vztahů mezi těmito aktéry událostí ve Vrběticích. Nezbytnou podmínkou pro pochopení souvislostí mezi aktéry byla rešerše a studium literárních pramenů o fungování integrovaného záchranného systému, jeho
aktérech a jejich regulaci v integrovaném záchranném systému. Aréna, aktéři a jejich agendy byli představeni hned v první kapitole, aby byl představen analytický koncept práce.
Základní arénou je muniční sklad ve Vrběticích rozkládající se na katastrech obcí Bohuslavic nad Vláří, Haluzic, Lipové a Vlachovic. Tento muniční sklad leží ve Zlínském kraji. V aréně vystupuje 28 aktérů s různou mírou moci a kompetencí. Aktéři jsou rozděleni do skupin na základě Pestoffova modelu národního hospodářství a podle toho, jestli se jedná o aktéra z veřejného či soukromého sektoru.
V práci jsou aktéři rozděleni také dle úrovně, do které spadají na principu podřízenosti a nadřízenosti. Každý aktér je regulován agendami. Agendy jsou nejdůležitější zákony českého právního řádu, ve znění pozdějších předpisů, které byly platné v době výbuchů a vztahují se ke vzniklé mimořádné události. Některé agendy jsou shodné pro více aktérů. Průnik agend společných pro více aktérů představují tři předpisy. Jedná se o ústavní z. č. 110/1998 Sb. o bezpečnosti České republiky; z. č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů; vyhlášku Ministerstva vnitra č. 328/2001 Sb., o některých podrobnostech zabezpečení integrovaného záchranného systému.
První kapitola popisuje nejen analytický koncept práce, ale i principy fungování integrovaného záchranného systému a vybrané orgány
krizového řízení. Pro účely mediální analýzy bylo k práci zvoleno osm veřejně dostupných informačních zdrojů, které vyžadovaly detailní a časově náročné studium článků publikovaných těmito zdroji. Zdroje jsou rozděleny do čtyř skupin. První skupinu tvoří deníky online v zastoupení Zlínský deník.cz, Lidovky.cz, Idnes.cz, Parlamentní listy. Ve druhé skupině je Přehled policejních činností Krajského ředitelství policie Zlínského kraje. Třetí skupinu reprezentuje Výroční zpráva Vojenského technického ústavu, s. p., a Výroční zpráva Zlínského kraje za rok 2014. Do poslední, čtvrté skupiny, byl pro doplnění publikovaných informací z předešlých třech skupin zvolen místní zpravodaj Vlachovické listy. Účelem studia zdrojů různých skupin bylo zjistit přístup k danému problému z pohledu státu, pronajímatele areálu, obchodních společností uskladňujících v areálu svůj materiál, zasahujících složek IZS, kraje, starostů, občanů okolních obcí a dalších.
Druhá kapitola se věnuje analýze výbuchů skladu č. 16 dne 16. 10. 2014 a výbuchu skladu č. 12 dne 3. 12. 2014. V analýze jsou popsány činnosti a opatření jednotlivých aktérů, reakce firem a domácností na tato provedená opatření a postoj Vojenského technického ústavu, s. p., a Zlínského kraje k celé události.
Pro přehlednost je zde uveden přehled činností zasahujících složek integrovaného záchranného systému. Poslední kapitola rozebírá analýzu úspěšnosti krizového managementu. V první části kapitoly je uveden rozbor fází mimořádné události s využitím teorie z vývojových stadií krize.
Dále se kapitola věnuje rozboru krizového plánování, krizové komunikaci a činnosti orgánů krizového řízení. V oblasti krizového plánování selhali dva aktéři. Vojenský technický ústav, s. p., jako správce a pronajímatel areálu, a starosta Bohuslavic nad Vláří F. Machuča pracující dříve v areálu jako skladník. Areál muničního skladu ve Vrběticích nebyl zařazen do havarijního plánu, ani krizového plánu kraje. Primárně Vojenský technický ústav, s. p., měl Hasičskému záchrannému sboru Zlínského kraje nahlásit, co se v areálu muničního skladu skladuje, aby byl objekt zařazen do příslušných plánů. F. Machuča se jako starosta měl zajímat, zda je areál
zařazen do příslušných plánů. Z pozice své funkce byl také povinen zajistit ochranu zdraví a života obyvatel v obci.
Absence příslušných plánů způsobila, že se hasiči při prvotním povolání na místo zásahu dostali k vybuchujícímu skladu č. 16 do vzdálenosti 100 m od skladu. Díky jejich pohotové reakci nebyl nikdo usmrcen nebo zraněn. Pokud by byly plány zpracovány, zasahující složky bezprostředně po prvním výbuchu by poté věděly, jaký materiál se v areálu nachází a jak mají nejefektivněji postupovat při řešení mimořádné události.
Ve Vrběticích selhala i krizová komunikace. Ze čtyř vybraných principů krizové komunikace byl úplně splněn pouze jediný, princip nezávislosti. Aktéři, kteří měli přednostně poskytnout odpovídající informace, tuto povinnost nesplnili. V této situaci měl přednostně
s veřejností komunikovat ředitel Vojenského technického ústavu, s. p., nebo alespoň ředitel jeho slavičínské pobočky a majitel firmy Imex Group, s.r.o.
Nedostatečná krizová komunikace měla výrazný vliv na psychiku dotčených obyvatel. Místní obyvatelé by jistě
uvítali větší osobní kontakt s jednotlivými zainteresovanými aktéry jako je velitel zásahu, ředitel Vojenského technického ústavu, s. p., zástupci firem uskladňující ve skladu materiál, nebo zástupci zasahujících složek IZS atd. Větší osobní kontakt mohl být například prostřednictvím pravidelných tiskových konferencí. Za selhání komunikace by se dalo považovat také neposkytnutí informace prvotním zasahujícím hasičům o tom, že hoří právě muniční sklad. Jestli v této situaci selhal ohlašovatel požáru, zaměstnanec firmy Excalibur
Army, s.r.o, nebo operační informační středisko nelze z veřejně dostupných informací jednoznačně určit.
Při řešení mimořádné události selhaly i některé orgány krizového řízení. Krizový štáb Valašské Klobouky zasedal až 5 dní po výbuchu skladu č. 16. a krizový štáb Zlínského kraje až po výbuchu skladu č. 12. Vzhledem k rozsáhlosti mimořádné události by se dalo očekávat,
že krizové štáby budou zasedat dříve. Ve své funkci selhal i hejtman Zlínského kraje S. Mišák, který požádal o pomoc armádu až po 11 dnech po výbuchu skladu č. 16. V jeho kompetenci bylo i vyhlášení stavu nebezpečí, ale této možnosti nevyužil. Vyhlášení stavu nebezpečí by bylo signálem pro vládu, která poté mohla na situaci rychleji reagovat.
Vzhledem k primární odpovědnosti vlády za zajišťování bezpečnosti a ke zřejmému prodlení S. Mišáka, měla vláda začít řešit situaci ve Vrběticích a dříve poslat armádu do Vrbětic. V dané situaci by bylo jistě také vhodné, aby se premiér B. Sobotka, ministr vnitra
M. Chovanec a ministr obrany M. Stropnický přijeli se situací ve Vrběticích seznámit dříve.
Ministři do Vrbětic přijeli až po 14 dnech, premiér až po třech týdnech. Porovná-li se událost ve Vrběticích s výbuchem delaboračního skladu ve slovenských Novákoch, lze spatřit lepší zvládnutí situace z řad vysokých představitelů Slovenska, tak i krizového štábu
ve slovenských Novákoch. Tam ihned po získání informace o výbuchu na místo dorazil premiér R. Fico a ministr obrany F. Kašický se svým tajemníkem. V dalších dnech do Novák přijel prezident Slovenské republiky I. Gašparovič a další ministři.
Jak prokázala analýza kontroly muničních skladů kontrola subjektů nakládajících s výbušninami je nedostačující. Nedostačující je i systém zabezpečení muničních skladů soukromých firem. Systém zabezpečení muničních skladů soukromých firem a muničních
skladů, kde skladuje svůj materiál armáda, jsou značně odlišné. Určitě by bylo vhodné s ohledem na události ve Vrběticích zpřísnit podmínky provozování muničních skladů soukromými subjekty.
Analýza právní úpravy působností orgánů veřejné moci ve vztahu k nakládání s municí civilními subjekty prokázala především nedostatečnou provázanost právních předpisů upravující nakládání s municí. Celkově se zákony zabývají spíše jinými předměty a materiály než je munice, která je v těchto dokumentech řešena převážně okrajově.
V legislativě není definován žádný režim odpovídající bezpečnostním rizikům munice. Na základě této analýzy nařídila vláda usnesením č. 33 ze dne 14. 1. 2015 vypracovat a předložit návrh novely zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve zněních pozdějších předpisů, z. č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů, a z. č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů. Dalším důsledkem událostí ve Vrběticích je kontrola velkých muničních skladů po celém území ČR a navýšení počtu policistů a hasičů, aby byla zefektivněna kontrolní funkce státu, ale i účinnější likvidace mimořádných událostí.
Události ve Vrběticích zastihly Českou republiku nepřipravenou na řešení mimořádné události typu výbuchu muničního skladu. Chyběly plány rychlého odvozu munice i systém záložních skladů pro její následné uložení. I přes prvotní komplikace kam odvézt munici
uskladněnou ve Vrběticích byla situace rychle vyřešena znovuobnovením muničního skladu
v Květné.
Všechny zasahující složky integrovaného záchranného systému nasazené ve Vrběticích zvládly danou situaci dobře. Z veřejně dostupných zdrojů lze usuzovat, že si svá pochybení aktéři uvědomovali. Tato pochybení však zatím veřejně nepřiznali. Stejně jako události typu záplav v roce 1997 jde o další událost, kdy se bezpečnostní systém státu učí prostřednictvím svých chyb.
(Finanční noviny závěry diplomové práce publikují bez komentáře)
