Václav Klaus: Čtvrt roku ukrajinské války

Válka na Ukrajině trvá už čtvrt roku. Umírají lidé, ve velkém jsou ničeny materiální hodnoty, změnila se atmosféra v Evropě i ve světě, vytvořila se obrovská nedůvěra mezi lidmi, skupinami lidí, národy, zeměmi. Každý na válku a na to, co přinese, máme svůj názor. A naše názory se mnohdy liší.

Válka byla zahájena agresí Ruska, vstupem ruských armád na území Ukrajiny. O tom není a nemůže být pochyb, i když se někteří lidé stále znovu a znovu snaží vyvolávat dojem, že to někdo vykládá úplně jinak. To pravda není. To je pouze záměrné zesilování politických střetů na českém (ale nejen českém) politickém kolbišti.

Spor není o tom, kdo zahájil válku. Spor je o tom, proč Rusko útok na Ukrajinu udělalo, co ho k tomu vedlo a jaké má další ambice. Náhradní spor je o tom, zda je takový spor vůbec možné vést, zda nestačí říci, že je Rusko agresor a všechny další věty jsou už jen odváděním pozornosti od toho, co je klíčové.

Toto černobílé vidění světa nechci akceptovat. Nejsme v pohádkovém světě, není čisté dobro a čisté zlo. Jsou tu i reálné zájmy, často schovávané za slova o hodnotách a ušlechtilých cílech. Lidské jednání má vždy své příčiny a ty příčiny jsou buď racionální nebo iracionální, vysvětlitelné nebo nevysvětlitelné, obhajitelné nebo neobhajitelné. Abychom se ale dobrali odpovědi na otázky tohoto typu, musí existovat diskuse a musí být nejenom hlasité projevy, ale i tiché naslouchání. A musí následovat přemýšlení. Mám strach, že právě ono naslouchání jeden druhému tu chybí ze všeho nejvíce. Siláckých výroků je dost.

U nás naslouchání chybí zejména proto, že si řada lidí dnešní válku na Ukrajině vykládá jako náhradní válku za invazi do Československa v roce 1968. Pocit našeho tehdejšího pokoření nás ještě dnes nenechává chladnými. Revolucionizuje ale i tu většinu našich spoluobčanů, kteří v té době ještě nebyli na světě nebo byli malými dětmi. Jsou to od těchto lidí postoje autentické? Nebo je to vedení náhradních válek, když jsme tehdy nebojovali?

Říkám to proto, že je dnes v módě předvádět naprostou nenávist vůči každému, kdo si dovolí mluvit o nezbytnosti zahájení vážných jednání o zastavení války a o hledání podmínek příměří. Tento týden byl takové nenávisti vystaven i legendární dlouholetý tvůrce americké zahraniční politiky, téměř stoletý Henry Kissinger, po svém projevu v Davosu. Donedávna byl považován za symbol moudrosti, zkušenosti a nadhledu. Ztratil najednou všechny tyto charakteristiky?

Buďme důslední. Mučí-li nás, nenechá-li nás spát pohled na každého jednotlivého mrtvého na východě Ukrajiny, hledejme rychle cesty k zastavení války. Chceme-li – jako odvetu za srpen 1968 a za narušení unipolarity světa – co nejvíce oslabit, vyhladovět a zničit Rusko a jeho 140 milionů obyvatel, pak válku co nejvíce prodlužujme. Na úkor Ukrajinců pak na bojiště posílejme co nejvíce zbraní. Bylo by třeba, aby nám lidé jako paní ministryně Černochová a jí blízcí svou odpověď na tuto otázku nahlas a co nejdříve řekli.

Václav Klaus, Frekvence 1, 28. května 2022